Blíží se další z významných svátků v roce – v dnešní době je pro nás zdánlivě rozdělen na „Pálení čarodějnic“ a „První máj“. Jak to ale bývalo kdysi? Co slavili naši předkové před křesťanstvím? Tušíte jaké lidové oslavy se odehrávaly na zemi, po které chodíme?
Na našem území se mísí zejména keltská a germánská tradice.
Keltové slaví svátek Beltain (nebo také Beltine). První část slova, bel, znamená „jasný, zářící“. Druhá část, tine, označuje „oheň“. Takže zářící oheň. Večer posledního dubna se scházíme a zapalujeme velké vatry. Pokud se vůbec v našich rodinách traduje smysl těchto ohňů, pak víme, že se slaví příchod letní poloviny roku, která začíná 1. května. Začíná se slavit už večer, aby se ohněm a tancem ukončila vláda temnoty a přivítal se začátek úrodné poloviny roku. Proto se také někde dodržuje tradice dvou vater. Lidé prochází uličkou mezi nimi a symbolicky tak odevzdávají staré a nepotřebné a vcházejí do světlé poloviny roku očištění, zdraví a silní. Mladí ze stejného důvodu ohně přeskakují. Tento den se také v domovech uhasínala ohniště a druhý den se ze žhavých uhlíků zapalovaly ohně nové.
V tradici germánské lze nalézt pojmenování této noci jako Valpuržina noc. Valpurga byla saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Jiné zdroje tvrdí, že Valpurga (Walburga) byla abatyše, která proslula, jako ochránkyně před čáry, kouzly a magií. Tuto noc se měly čarodějnice slétat na kopcích a tam provozovat spolu se silami temnot nečisté rituály. Proti nim se vrcholky kopců osvětlovaly ohni, které měly ozářit co největší část krajiny a tím čarodějnicím překazit jejich plány. Bylo také zvykem, skákat přes žhavé uhlíky a tropit co největší hluk – čarodějnice se křiku a povyku bály a nepřiblížily se.
Prvním májem začíná období tepla, vegetace a plodnosti – není tedy divu, že je to svátek radostný, spojovaný s láskou a milováním. Snoubenci a dvojice zamilovaných se vydávali v předvečer svátku do lesů. Měsíc květen se následně stával symbolem sexuální volnosti a milostných her. Děti počaté na Beltine prý byly velmi šťastné. Všechny tyto atributy byly křesťanstvím na našem území silně potlačované, a tak nám zbyl (pouze) zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní.
Významů tradice stavění májky je opravdu velké množství. Liší se kraj od kraje, nicméně několik společných rysů tradice mají. Májka se staví jako symbol lásky, mileneckého vztahu a plodnosti. Májkou byl stromek s oholeným kmenem, na vrcholu vyzdobený pentlemi a věncem. Byl stavěn uprostřed návsi, nebo před domem jako symbol mladé neprovdané dívky, či jako dárek od mládence pod oknem své vyvolené. Jinde poté, co se mladí i staří celou noc věnovali lásce a radovánkám, roznášeli ráno do každého domu čerstvé květiny. Pak postavili májku, kolem které se opět tančilo, a strávili den veselením a hodováním.
Myslím, že nezáleží na původu či názvu tohoto svátku, ani na konkrétních zvycích, jejichž smysl byl nepochybně v souladu s přírodou. Jde o to, jak ho chcete prožít právě vy a jak chcete tuto tradici předat svým blízkým a svým dětem.
Pokud se u vás tradují jiné zajímavé zvyky a významy, podělte se s ostatními v komentářích.