Hypotalamus – dirigent našeho zdraví

Byl jednou jeden život je s námi už téměř 35 let

Výzkumy a pokrok medicíny přináší stále nové a nové objevy o našem těle, ale jejich praktické využití a rozšíření do povědomí lidí pokulhává i desítky let. Mě, jako dítě 80′ let, v představách o tom, jak funguje naše tělo, nejvíce ovlivnil seriál Byl jednou jeden život. Bude mu už téměř 35 let. Výzkumy jsou mnohem dál a přesto většina lidí nechápe pochody ve svém těle ani do té míry, jak to vysvětloval tento úžasný kreslený seriál. Zdá se, že těmto lidem nezbývá než slepě věřit lékařům, kteří se učili na vysoké škole před desítkami let už tehdy ze starých učebnic.

Co si myslíte? Kolik z lékařů, se kterými se potkáváte v ordinacích, se dlouhodobě intenzivně vzdělává a udržuje krok s výzkumy moderní medicíny? Případně se vzdělává i v oborech souvisejících, v psychosomatice, celostním pohledu na člověka, či východních naukách?

Chceme-li mít skutečně zdraví ve svých rukou, musíme se vzdělávat sami

Mě na cestu zdraví přivedla učitelka ze všech nejpovolanější – nemoc, konkrétně ženská nemoc související s hormonálním cyklem ženy – endometrióza. Stopování hormonů mě dovedlo až k hypotalamu, který hormonální soustavu v těle řídí, a nejen tu.

Hypotalamus sídlí ve středu mozku nad prvním obratlem v centru života. Jelikož je nadřazený všemu, říkáme mu “dirigent” – řídí autonomní nervový systém, který nejsme schopni ovládat vůlí. Má na starost např. cirkulaci krve, srdeční tep, dýchání – okysličování, trávení, vylučování.

Dirigent řídí pyramidově pod sebou další orgány – prvním orgánem, který pod sebou má, je štítná žláza. Hormony štítné žlázy jsou tedy jeho první nástroje, kterými řídí další části autonomního nervového sytému. Hormonální systém je dokonce nadřazený imunitnímu systému.

Jeho dalšími nástroji, kterými reguluje systémy v těle, jsou hormony, enzymy, aminokyseliny a další látky. K tomu potřebuje dostatek buněčné energie, energie na nevědomé úrovni. Bohužel tělo jako celek nás na ubývající zásoby této energie neupozorňuje. Pokud tělo nemá dostatek buněčné energie, musí řízení omezit, musí zkrátka šetřit. Začíná postupně odpojovat různé systémy, které má pod sebou, nebo alespoň v nich šetří a přestává se věnovat podružným úkolům. Pokud své tělo dobře pozorujeme, může nás na “šetření” upozornit např. nadměrné vypadávání vlasů, ztráta pocení, zhoršení hydratace kůže, atd. To vše je známkou nedostatku energie v buňkách.

Důležité je neskočit na lep lékařům. Současná medicína je dnes tak vybavená, že „na všechno něco má“. Je to ale zejména vypínání kontrolek, nikoliv pátrání po příčinách.

Začnou vám padat vlasy, dodáme vitamíny – jak moc jsou tělem vstřebatelné nikoho nezajímá. Na problémy kožního charakteru použijeme jak jinak – kortikoidy. Upozornění těla tak jsou rychle „zaplácnuta“ řešením (které zpravidla ani nepomáhá), místo abychom je braly jako kontrolky, které signalizují, že se schyluje k něčemu vážnému, protože dirigent řeší v těle něco úplně jiného – urgentnějšího.

Co přesně dirigent dělá, když nemá dostatek energie?

Když dirigent zeslábne, ať už věkem (dříve obvyklý stav), nebo proto, že buněčnou energii spotřebovává ve vysokém množství na vyrovnávání stresových situací, tak začne odpojovat některé systémy, které nepovažuje za tolik důležité. Soustředí se jen na priority, tj. na dýchání (okysličování a cirkulace krve), trávení a vylučování. Nepatří tam ani imunita, ani hormonální systém. Ty má právo „odpojit“ nebo ponížit, aby ušetřil buněčnou energii.

To vysvětluje i vzrůstající trend autoimunitních onemocnění a nemocí spojených s hormonálním systémem – zejména u žen je to vše od menstruačního cyklu, přes schopnost otěhotnět a donosit dítě až po přechod.

Pojďme si to říct konkrétněji na příkladu onkologického onemocnění

Onkologická onemocnění v podstatě vznikají tak, že dirigent je ve stavu významně nízké funkce = hodně šetří, je z nějakého důvodu dlouhodobě přetížen a nemá energii. Onemocnění se pak projeví proto, že dirigent se nedozví o nádorových buňkách v těle nebo je není schopen opravovat. Jeho jediný záměr je zachování základních funkcí těla (dýchání, okysličování, trávení a vylučování).

Nádorové buňky máme v těle úplně všichni, i novorozenci. Jednou z funkcí dirigenta je komunikovat s centry v těle (receptory), které mají za úkol hlásit, vlastně „bonzovat“ úplně všechno, co se v těle děje. Např. pH v těle, teplota, tlak krve, viskozita v cévách a žílách, sedimentace, atd. Receptory hlásí tyto informace dirigentovi a ten pomocí látek, které má k dispozici, může regulovat (potlačovat či stimulovat) tyto výsledky směrem k normálu. Ale ne k normálu učebnicovému, ale k normálu úměrně zátěži těla, věku, prostředí a životním podmínkám, ve kterých se tělo nachází. Dále také dirigent pracuje úměrně tomu, kolik má energie a jak moc šetří. Může tedy dojít k situaci, kdy receptory nádorovou buňku rozpoznají a nahlásí, ale dirigent nebude mít dostatečné množství látek na zničení takových buněk. Nebo dojde k chybě komunikace a dirigent se vůbec nedozví, že takové buňky v těle jsou.

Výsledek je pak na snadě.

Jak můžeme tělu dodat energii?

Všichni známe ten základní mechanizmus, jak doplnit energii stravou. Buněčnou energii ale tak jednoduše doplnit nejde. Dá se velmi krátkodobě ovlivnit a to sacharidy (cukry, obiloviny…). Bohužel ale jak to všichni známe, sacharidy způsobí velmi prudký nárůst a zase prudký pokles glykemické křivky. Na chvíli se nakopneme, ale dirigentovi to vůbec nepomůže. Stravou je možné buněčnou energii doplňovat jen velmi těžko. Je to také dlouhodobá záležitost.

Můžeme tedy energii ovlivňovat snižováním stresu, kvalitním odpočinkem a dostatečným časem pro regeneraci. A to opět v dlouhodobém horizontu. Stres je třeba vnímat jak jako vnější (tlak na výkon a psychiku, chemie ve vnějším prostředí a ve stravě), tak také jako vnitřní stres (citlivost těla jako vrozené nastavení, potlačované emoce, zacyklené myšlenky, atd…). Opět je třeba zklidnit se dlouhodobě a relaxovat zejména vnitřně.

Můžeme také tělo podpořit látkami tělu vlastními. O tom se rozepíšu později.

Pokud vás teď napadá, že by bylo užitečné, umět změřit, jak je na tom náš dirigent, jak jsme na tom s buněčnou energií a jak zvládáme stres, pak řešení existuje. Je jím možnost měření pomocí přístroje Kardivar, které organizuji cca 1x za měsíc. Více informací o měření celkového zdravotního stavu najete zde.

Martina Filipová
Miluji tantra jógu, ženské kruhy a příběhy. Jsem průvodkyní žen, naslouchám ze srdce jejich sdílení, inspiruji je k vzájemnému předávání zkušeností a léčení jejich duší. Příběh mojí životní cesty najdete tady.
Komentáře
  • Stáhněte si zdarma příběh “Můj tanec Mohendžodáro”

    Intimní zpověď o mé cestě k nalezení sebe sama s pomocí Mohendžodáro. Kéž je vám inspirací na vaší vlastní jedinečné cestě životem.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Probuď vnitřní bohyni na FB
  • Podpoř svou ženskou krásu