Láska i strach v mém srdci

„Jednej podle svého srdce, ne podle své hlavy a uděláš to nejlepší.“ Nějakou takovou dobře míněnou radu jste už možná v životě slyšeli a četli hodněkrát. Zejména ženy asi cítí, že jednat podle svého srdce, či pocitu je lepší, než všechno jen rozumově rozebírat.

Ale co nám vlastně může srdce našeptávat?

Na sobě jsem si mnohokrát ověřila, že tam, kde je láska, je laskavost, otevřenost, vnímavost a velká důvěra. A opakem či protipólem tohoto pocitu je strach, který uzavírá, svírá, brzdí a zastavuje a to klidně až tak, že nás může úplně paralyzovat. Jsou to dva protipóly emocí, které sídlí v našem srdci. Vlastně jsou tam v různé míře přítomny zároveň. Jsou věci, lidé a vztahy k nim, které děláme a prociťujeme s láskou a přitom zároveň máme svoje temné součásti, které v nás vyvolávají strach.

A teď si představme, že jsme postaveni do nějaké situace, kterou dobře neznáme, jde o něco nového, nevyzkoušeného. Třeba nám někdo nabídne úplně novou pracovní pozici. Zeptám-li se v tom okamžiku svého srdce, co mám dělat, může mi odpovědět z pozice lásky, nebo strachu. Jsem-li v lásce, pravděpodobně mi bude připadat úžasné vkročit do neznámých vod, objeví se víra, že přichází něco lepšího, než co dělám doposud, radost a těšení se na nové a nepoznané. Je-li v mém srdci strach, budou mi pocity přinášet úzkost, stažení, pochybnosti. A teď je otázka, jak je budu interpretovat?

• Můžu si říct, že je to varování, že by to nebyla dobrá práce pro mě a že moje srdce mě varuje. Couvnu, zastavím se, nezkusím to. Dám na strach a tím ho posílím. Navíc se budu tvářit, že žádný strach nemám, že jsem dala na svou intuici.
• Nebo si i můžu říct, že mám strach, že si ho uvědomuji, ale nevím co s ním, a tak se krůček po krůčku stále víc nechávám strachem ovládat.
• Můžu si ale taky říct, že je to obava překročit své hranice a jít do neznáma, kde úspěch i neúspěch jsou stejně tak možné. A pak se můžu rozhodnout, jestli se cítím v danou chvíli dost silná, abych svoje hranice překročila, nebo ne. Jsem si vědoma svého strachu a nedovolím mu tak růst. Při příští podobné situaci budu znovu měřit své síly. A pokud se rozhodnu strach překonat, přichází odměna v podobě přívalu energie a pocitu vyšší sebe hodnoty, sebe lásky. Protože strach je nahrazen láskou.

Ruku na srdce, kolikrát v životě, kolikrát za den jsme vystavováni takovým situacím? Možná vám připadá, že to zase tak často není, ale je. Jsou to maličkosti, od rozhodnutí, jestli někomu zavolat, objednat se někam, navštívit nový obchod, nechat se seznámit s novým člověkem, jít do nového kolektivu, jít se představit, ozvat se, když se mi něco nelíbí, prosadit si svůj záměr vůči partnerovi, dohodnout se s někým, atd. atd.

Někdy před mnoha lety jsem si řekla, že už se nechci bát. A od té doby jsem každou chvíli vystavována situacím, kde si znovu a znovu připomínám, co jsou moje strachy a obavy a posouvám své hranice, abych je rozpustila a přetavila ve větší důvěru a otevřenost, v lásku. O tom největším strachu už jsem psala v článku Jak jsem se přestala bát řídit auto.

Poslední dobou se setkávám stále častěji se ženami, které žijí svůj život ve strachu. Naučily se žít ve svých hranicích a tak si v „tom svém známém prostředí“ přežívají. Někdy i hledají východisko, hledají pro sebe nějaký lepší pocit, ale nevědí si s tím rady. Já jsem kdysi v takové situaci byla taky a pomohlo mi Mohendžodáro a na mé cestě s Mohendžodárem jsem dospěla do bodu, kdy jsem si moc přála, aby se už žádná žena nemusela bát, sama sebe, svého strachu. Aby našla v sobě samé bezpečí, teplo a lásku, která všechny strachy postupně zvládne. A tak vás, milé ženy, chci motivovat k podobnému rozhodnutí.

Pojďte se rozhodnout, že už se nechcete bát!
Pomohu vám na cestě překonávání vašich strachů.