Už několik týdnů přemýšlím nad tím, jak bych formulovala svůj důvod, proč chci přejít přes žhavé uhlíky, proč jsem se rozhodla absolvovat workshop firewalkingu s Ivem Janečkem.
Před týdnem vyšlo nové číslo Pravého domácího časopisu, kde se v článku na 3 stranách absolvent přechodu přes žhavé uhlí – muž – rozepisuje o tom, jaké to bylo a jaká byla jeho proč. Sama jsem také sepisovala lákající stránku na svém webu, kde jsem se snažila popsat ta asi nejobvyklejší „proč“. Ale jak to mám právě já?
Úplně prvotní u mě byl pocit, jaké to je v tom okamžiku, kdy člověk stojí těsně před uhlíky a má udělat ten první krok. Ta směs strachu a vzrušení mě prostě víc láká, než zastrašuje. Něco jako když stojíte na plošině letadla a máte skočit s padákem (mimochodem, to bych si taky ráda zkusila). Od okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že mě v životě provází strach a jak mě paralizuje, když se nechám zastavit, zkoumám tuto energii ze všech možných stran. Překonala jsem svůj obrovský strach z řízení auta a vím, že mě to významně posunulo ve všech oblastech života. A tak stále hledám a zvědomuji své strachy a pak se jim snažím postavit tváří v tvář.
Přirozeně, jako každý člověk, mám z ohně strach, strach, že se popálím. Stejný strach popisuje autor článku v Pravém domácím časopisu. Popisuje strach z popálení, ale i pocit selhání, pokud by všichni přešli a on ne a tu „nutnost“ přejít a dát TO, přesto, že samozřejmě průvodci jednoznačně upozorňují, že rozhodnout se nepřejít není ostuda a právo volby i těsně před má každý. Strach má v našem životě důležitou ochrannou funkci, kterou je třeba respektovat. Umět říct NE, i když úplně všichni očekávají ANO je také velké umění, které obdivuji a zkoumám, ale o tom třeba jindy.
Nicméně na tom článku jsem si právě uvědomila, že tento strach ve mně pochází právě z mé části osobnosti, kterou nazývám vnitřní muž. Je to část, která mě chrání, poskytuje mi oporu, ochranu, obranu a zároveň vnitřní sílu, která je více fyzická a hmatatelná. Dala by se popsat jako „Když se rozhodnut, tak jdu a dám to!“
Jenže uvnitř mě je taky jinová část, ta vnitřní žena, která je velmi křehká, citlivá, senzitivní a navnímává z okolí mnoho podprahových informací, které vyhodnocuje nějakým jiným smyslem, než rozumem, říkejme tomu orgánu třeba srdce 🙂 A pokud před to žhavé uhlí postavím v duchu svou vnitřní ženu, co se děje?
V tom okamžiku se energie úplně promění. Je tam najednou obrovská pokora před tím velkým a mocným Životem, před tím, co nás přesahuje a čehož jsme jen nepatrnou, ale podstatnou součástí. Příroda je pro mě stvořena z živlů a živel je nositel energie, která se promítá do všeho, co v životě dělám. Procítění všech živlů jsem si úžasně prožila loni na sérii kurzů Grál posvátného ženství u Karaimi v Haluzicích. Přesto nebo právě proto toužím se s ohněm ještě více propojit. Oheň si v našem životě můžeme představit ve všem, co je akce, konání, aktivita. Jednáte pasivně, chladně, nenápadně, jako skomírající oheň, nebo jste spalující, žhaví, nekompromisní, nebo je vaše jednání hřejivé, přiměřeně silné, živé a aktivní, jako táborák, který láká k posezení okolo a zahřátí rukou, zpěvu, tanci… ?
Na rituálu vášně, který pořádám pro ženy, jsem se také dotkla energie živlů v životě ženy. Zkoumáme tam, jaká je ženská vášeň a tvořivost. Na první pohled se jeví, že by mělo jít o energii ohnivou, ale po prvním rituálu jsme pochopila, že je-li žena celkově více zemitá, vzdušná a nebo plynoucí, je i její vášeň více uzemněná, nebo lehká a poletující, či plynoucí jako řeka. V žádném případě to nesnižuje kvalitu její vášně.
Můj záměr přejít přes žhavé uhlí tedy je o tom, poznat svou sílu vnitřního muže a jeho odvahy přejít, ale i sílu vnitřní ženy a její pokory, odevzdání, citlivosti a poznání správného okamžiku vyladění celého těla. Nechci přejít jen přes fyzickou sílu, ale i tak, abych procítila přesně ten pravý okamžik, kdy jsem dokonale naladěna a s každým krokem se moje chodidla propojují s ohněm v hluboké lásce a pokoře.
I vy můžete odlepit své nohy ze země a něco udělat. Třeba tím pravým impulzem pro vás může být firewalking, nebo něco úplně jiného. Přeji vám hodně odvahy a pokory.