Žena a emoce

Jedním z témat, které se ženami na základním kurzu Mohendžodáro procházím, jsou emoce v životě ženy. Jak prožívat emoce ve svém ženském těle? Jak s emocemi zacházet? K čemu mi emoce jsou?

Emoce jsou hybnou silou každého člověka. Já se však posledních několik let zabývám emocemi ženy. V životě ženy v dnešní společnosti je to téma víc než důležité. Za tu dobu jsem se setkala zejména se dvěma postoji. První je více intelektuální. Ženy často emoce potlačují. Uzamykají emoce ve svém těle a nedovolují si je prožít, vyjádřit. Prostě proto, „že se to nedělá“. Dají je k ledu a z jejich těla se stává postupně obrovský mrazák. A té energie, co se každý den spotřebuje, aby ty emoce byly pořád u ledu… Tyto ženy se tak vlastně vyhýbají ženské energii a tím pádem jsou více v energii mužské. Tak nějak jsem to měla i já.

Sice jsem v noci nespala, ale nevadí… odmaražovala jsem mrazák, kterýžto nebyl mrazákem, nýbrž ledovým královstvím. Vzala jsem to kousek po kousku a všeho se zbavila… výsledkem byl proud energie a tepla, který zalil celou mou osobu. A dnes ráno jsem jak jiný člověk.
Nikola

Druhá strategie je více živočišná. Ženy se emocemi nechávají přepadávat a ovládat. Často to může být také způsobeno tím, že je nevyjadřují, ale spíš kumulují. Jakmile je tlak moc velký, vybuchnou jako papiňák a někdy stačí úplná maličkost. Záleží na míře výbuchu a velikosti problému, ale dá se říct, že to velmi často obtěžuje okolí a komplikuje vztahy. Ženy to pak často vnímají jako svoje selhání a příště se znovu pokoušejí se ovládat.

Dalo by se říct, že úkolem je, co nejlépe pro sebe využít energii emoce, kterou v sobě skrývá. Jak tedy emoci vědomě zpracovat, aniž bych ji házela na druhé, nenechala se s ní ovládnout a ani ji nepotlačovala? Každá jsme jiná a každá hledáme svou vlastní cestu „jak na to“. Nikdo jiný to za mě neudělá.

Mě ve vědomém přístupu velmi pomáhají aktivní meditace a další techniky, kterými postupně procházím na kurzech Mohendžodáro. Je to cesta a rozhodně nejde naučit hlavou, musí se zažít.

Ženám na kurzu Mohendžodáro umožňuji jejich emoce prožít, vyjádřit v bezpečném kruhu žen a tak trochu si je i zahrát. Upřímně, kdo z vás si v poslední době dovolil si zařvat, vybrečet se, zaječet, zadupat, nebo prostě vít jako zvíře? Zjistila jsem, že když si umožním emoci prožít a to nejen tu hezkou a líbivou, ale i tu mocnou, silnou, destruktivní, emoce už mě neovládá, nepřekvapuje, znám ji a ona je poznána a to je to, co potřebuje. Už nemusí být „na tajňačku“ uložená v mém břiše, prsou, děloze… Už tam nemusí způsobovat nerovnováhu a zakládat na nemoce = ne-emoce.

Učím se využívat své emoce vědomě, uvědomovat si je a pak je bezpečně uvolňovat. Teprve pak se stávají zdrojem energie k rozhodnutím a změnám, které chci v životě dělat.

Některé ženy nemají tu odvahu pustit se do změny, kterou jim Mohendžodáro může přinést, hned. Nejen pro ně pořádám pravidelné večery s Osho meditacemi, třeba v létě, kdy je trochu víc času a příroda nabádá k péči o sebe 🙂