Rozsypávám hvězdný prach

Nedávno jsem se vrátila z vícedenního ženského semináře v Lažánkách, kam jezdím pravidelně už několik let. Jeho součástí každý den je asi půlhodinový blok, kterému jsme říkaly „láska v akci“. Jednalo se o společný úklid všech prostor budovy – umývání nádobí, koupelen, záchodů, chodeb i meditárny. Ale ne jen tak ledajaký úklid…

Jak dělat známou věc jinak?

Jasně, můžete si povzdechnout, udělat se to musí a účastník je levná pracovní síla 😉 Jenže co když se podíváte na celou akci z jiného úhlu pohledu? Žena ve své podstatě je tvůrkyní prostoru a vědomá žena ví, že každým svým dotykem může přetvářet své okolí v posvátný prostor. Stačí jen dělat úklid s láskou, dělat vše ze svého srdce a třeba na závěr pomyslně posypat uklizené místo „třpytivým hvězdným prachem“.

Jezdím i do jiných center, ve všech je hezky a mám je ráda, ale je pravda, že k Lažánkám mám, možná i díky této aktivitě, nějaký hlubší vztah. Po každém semináři tam po mně zůstává otištěno mnoho mých dotyků a rozsypáno nemálo třpytek.

Proč to dělám?

Vzpomínám si ještě na jinou situaci. Když jsem se stěhovala do svého nového čerstvě postaveného domu, velmi jsem stála o to, umýt sama všechna jeho okna a že jich tam není málo. Když jsem o tom mluvila s přáteli, velmi se nad tím podivovali a ptali se mě, proč si nezaplatíme firmu, která by to udělala. Neuměla jsem ten pocit úplně vysvětlit, ale dnes už vím, že jsem cítila, že potřebuji na každém místečku toho novotou vonícího domu zanechat svůj otisk, svůj „hvězdný prášek“.

Mám to tak do dnes. I když je na to tak málo času, moc ráda uklízím. Úplně nejraději uklízím, když to není závod s časem. Potom si to opravdu užívám. Jsem vděčná i za to, že už dávno nepoužívám chemické čistící prostředky, ale jen čistě přírodní a snadno rozložitelné ekologické přípravky. Mám pocit, že mi při tom příroda přímo „děkuje“.

Jak ten pohled přepnout?

Možná některá z vás v tuto chvíli vrtí hlavou a říká si, že prostě uklízí nerada. Chápu to, je důležité poslouchat své pocity a rozhodně se do ničeho příliš nenutit. Ale taky je důležité vnímat a ptát se, co je ta příčina, proč nerada uklízím? Jaká byla v tomto směru moje máma, když jsem byla malá? Uklízím nerada od malička, nebo se to někdy někde změnilo? Dokážu si z úklidu udělat meditaci, nebo je to jen při té představě pro mě jeden velký stres? Uklízím průběžně, nebo jednou za čas dělám velkou úklidovou akci, které se už dopředu obávám?

Malá část žen možná bude taky spadat do té skupiny puntičkářských žen, které se samy sobě a svému perfekcionismu staly otrokem. Musí mít věci přesně tak, ne jinak. Nebo možná nemohou opustit byt/dům, pokud není umyté nádobí. Potom je na snadě otázka, zda tě tvá potřeba uklizeného prostoru neomezuje, neobtěžuje?

A důležitá je i otázka: Uklízím sama, nebo do toho zapojuji své blízké? Vysvětlím to na příkladu pobytu v hotelu. Určitě si dokážeš představit, jaké to je, když víš, že jedenkrát nebo dokonce i víckrát denně tvůj hotelový pokoj někdo navštíví, vynese koše, zamete, uklidí koupelnu a dá ti čisté ručníky. Jaký vztah k takovému prostředí vznikne? Jak moc se budeš v každém okamžiku snažit si ten prostor udržovat průběžně hezký a uklizený? Odpověz si sama. A co když takový hotel děláš svým blízkým z domu/bytu, ve kterém bydlíte? Co když jsi jediná, kdo průběžně uklízí, pere a vyměňuje špinavé za čisté? Mají tvé děti a partner tendenci si udržovat pořádek, nebo ne. Jistě, každý má pocit nepořádku v sobě nastavený trochu jinak, ale přeci jen, každý se může naučit mít společnou zodpovědnost za pořádek ve společně obývaném prostoru. Je jen potřeba zastavit se a zamyslet se, do čeho investuji energii a zda je to úměrné výsledku, nebo ne.

Těším se z toho, že se setkávám stále více s vědomými ženami. Dělá mi dobře, když ženám na svých kurzech můžu ukazovat nové úhly pohledu na běžné každodenní činnosti, prožitky a pocity a raduju se s nimi, když vidím, že mají pro sebe více energie a naplněné pak rozdávají radost a lásku.