Rebelka, aktivistka nebo hodná holka?

Právě jsem doposlouchala příběhy žen, které zazněly na konferenci TEDx Woman Prague 2015 (ke shlédnutí zde). Wow, silné, burcující a inspirující ženské příběhy. Poslední dobou se mi často objevuje téma „Kým jsem chtěla být v 18 letech?“. Vžívám se do těch žen a poslouchám jejich příběhy a téměř u každé slyším, že v té době měly nějaké plány, zkoušely je aspoň nějak realizovat. I když často dostaly od života za uši, prošly si tím obdobím – obdobím aktivistky, mladé ženy, která se zaujetím a vášní touží změnit svět. Jako Bejby v Hříšném tanci. Cítím ten žár v jejich srdcích, tu čirou radost. Jsou mladé a divoké, nezatížené přílišnou zodpovědností a břemenem starostí.

A já se znovu ptám sama sebe, co jsem chtěla já?

Nevím, nevzpomínám si. Chtěla jsem vůbec? Prožila jsm vůbec někdy období bez pocitu zodpovědnosti? Docházím k závěru, že jsem si to nikdy nedovolila. Byla jsem totiž „hodná holka“, která by si prostě NIKDY nedovolila udělat něco po svém. Dělala jsem nevědomky to, co jsem od dětství slyšela, že se ode mě očekává a v skrytu duše jsem toužila po přijetí, po pochvale, po uznání, že JSEM DOBRÁ, že mě mají lidi rádi. A ono to moc nefungovalo. Nikoho za to neviním, bylo to mé rozhodnutí a prostě to tak bylo.

Je to důležité období

Říkáte si, že je to v pořádku? Že dítě se v období kolem puberty má naučit zodpovědnosti a uvědomovat si důsledky svých činů? Jistě, ale do jaké míry? Nemůžeme mu přeci vzít jeho sny a plány. Nemůžeme ho obrat o jeho období hledání sama sebe, svých talentů a vášní, své originality. Vždyť to je něco, z čeho má čerpat energii po celý svůj život. Stejně jako když se na jaře příroda probouzí a s obrovskou energí se derou první rostlinky ze země. Neřeší, kde vlastně rostou, jen si prorážejí cestu zemí ke slunci. Teprve až tam budou, až tam se uvidí, jestli to je životaschopné rozhodnutí. A pak mohou zvolnit, rozkvést, přinést plody a semena. Ale z té prvotní energie čerpají celý svůj život. Kdyby tou fází neprošly, nikdy by z nich nebyly květiny, stromy…

Co teda s tou hodnou holkou?

Vím, že si nesu v sobě stále tu hodnou holku, hluboce zakořeněnou a stále naší společností podporovanou. Tu, která dělá zejména to, co bude okolím vnímáno jako správné. Nezbývá, než rozpoznat tenhle program, který mi brání být víc sama sebou, být autentická. Najít situace, kdy se jí zbytečně podřizuju, a pak se vědomě rozhodnout, že už to tak nechci. Objevit v sobě tu rebelku a aktivistku a dát jí prostor, i když většinová společnost možná bude koukat s pusou dokořán. Důležitý je ale můj pocit, že jsem to já a že z toho cítím příval energie.

Ona totiž i ta hodná holka má pro mě poselství. Jako moje součást je i mou devizou. Vím, jaké to je být poslušná a vím jaké to začne být, když si dovolím se tím neřídit. Pokud ji milé ženy v sobě taky máte a hledáte k ní klíč, zkuste si ve svém okolí najít kurzy Mohendžodáro, nebo přijeďte na víkendový pobyt pro ženy, který pořádám se svou kamarádkou.