Když jsem to slovo slyšela poprvé, neuměla jsem to ani správně vyslovit. Nedávno si mě jedna paní zkoumavě prohlížela a pak se zeptala: „A proč to cvičení má tak divný název?“
I já měla na začátku podobnou otázku. Několik měsíců jsem cvičila Mohendžodáro a přitom jsem pořád nevěděla, proč se to jmenuje právě takto. A pak jsem si koupila knihu školy umění tantrajógy pro ženy a v nich jsem se začetla do příběhu o bájném tantrickém cvičení Mohendžodáro.
Mohendžodáro je staré severoindické město založené před více než 4500 lety u řeky Indus. Toto město bylo ve své historii mnohokrát rozbořeno záplavami a znovu postaveno. Místa a stavby, které měly smysl, byly postaveny do původní podoby. Co nemělo smysl, zkrátka odnesla voda.
A stejně je to i s naším ženstvím v našem životě. Často přichází velká voda. Muži do našich životů přicházejí a odcházejí, objevují se nemoci vlastní i těch nejbližších, těžké životní situace dětí, úmrtí… A my ženy pak znovu stavíme své Mohendžodáro, abychom mohly být pevnější a vytvořily tak prostor pro něco nového.
V jedné z meditací o něco později jsem viděla k sobě přilétat bájného ptáka Fénixe. Ten v pravidelných cyklech shoří a ze svého popela se znovu narodí. A přesně tak jsem to cítila. Já, má vnitřní žena, se s každou životní zkouškou promění a znovu se ze svého popela narodí. Ve chvíli, kdy ví, že její život probíhá v takových cyklech, přestane se jich děsit. Naopak je vítá, protože ví, že potom bude víc sama sebou, celistvější, pravdivnější sama k sobě i k životu. Vždyť i sama příroda žije v cyklech.
O mé proměně díky Mohendžodáru si můžeš přečíst v mém e-booku zdarma.