Harry Potter měl myslánku, já používám papír a tužku

Možná jsi to už mockrát četla nebo slyšela. Zní to jako dobrá rada. „Napiš si své přání na papír, splní se ti.“ Už si opravdu nevzpomínám, kde jsem tu informaci získala poprvá já. Určitě to byla jedna z prvních rad, které se ke mně dostaly, protože jsem ji používala už při svých prvních větších osobních krizích před 10 lety.

Vždycky jsem chtěla mít věci pod kontrolou. Chtěla jsem všemu rozumět. Ale stávalo se mi, že o to víc se mi děly věci, které jsem vůbec nechápala a nevěděla jsem vůbec co dělat. Tenkrát jsem to ještě neviděla. Ale ve stavu nejvyšší nouze jsem sedala k papíru a snažila jsem se najít odpovědi a řešení.

Prostě jsem si jen na kus papíru napsala co nejpřesněji: co je můj aktuální problém, s čím si nevím rady, jaké mám teoretické možnosti, co z toho udělat můžu, chci a co nechci. Buď se mi u toho řešení objevilo, nebo jsem aspoň měla pocit, že už to není takový chaos. Prostě jsem si tomu papíru postěžovala. A pak jsem ho odložila a snažila se nic moc neřešit.

Nejúžasnější bylo zpětně si uvědomit, jak se tím okamžikem začaly dít změny. Obvykle mi do života přišli nějací lidé, metody, knihy, nebo jiní pomocníci, kteří mi začali ukazovat cestu ven. A za pár měsíců, když jsem se „náhodou“ k tomu papíru dostala, jsem si uvědomila, že se plní přesně to, co jsem si tam napsala.

Od té doby psaní používám. Používám ho i když to není zrovna nějaká velká krize, jen zkrátka něco chci a obvyklé postupy k dosažení nezabírají. Mám-li tajné přání – píšu si ho na papír. To přání pak rituálně posílám vesmíru. Například ho vložím do obálky a na ní každý den zapálím svíčku a na přání tak zaměřím pozornost. Nebo ten papír s přáním rituálně spálím.

Možností je určitě více. Zkus se zamyslet, jak bys to chtěla udělat ty, aby to pro tebe bylo přirozené a poděl se se svými nápady s ostatními ženami.

Poslechni si píseň Tomáše Kluse: Cokoliv si přeješ, napiš na papír